Masarykova univerzita v Brně. Příběh vzdělání a vědy ve střední Evropě

Lukáš Fasora, Jiří Hanuš

Masarykova univerzita představuje z hlediska bádání nad dějinami vysokého školství a vyššího vzdělání ve 20. století velmi zajímavý případ. Její historický příběh je dlouhým řetězem snah o akceptaci práva na existenci, zápasem o kontinuitu vědeckého bádání a bojem s nepřízní nedemokratických režimů. Je ovšem na druhé straně svědectvím o nezlomné vůli univerzitních pracovníků překonat obtíže a náročná období, o ideálech a étosu, v nichž je zakotvena evropská univerzitní tradice. Kniha si klade dva stejně významné cíle: oslavit 90. výročí vzniku univerzity a otevřít diskusi o tradicích, podmínkách a perspektivách univerzitního vzdělávání v kontextu českých moderních dějin. Publikace proto hodlá oslovit široký okruh čtenářů spojených s Masarykovou univerzitou, Brnem a Moravou a připomenout jim u příležitosti jubilea slavné i stinné stránky dějin alma mater. Autorům však jde také o příspěvek do vědecké diskuse, probíhající dosud spíše mimo okruh domácí vědy, o otázce postavení univerzity ve společnosti, o proměnách vědy, vysokoškolského studia a celé univerzitní kultury ve velmi dramatických a totalitními ideologiemi silně poznamenaných českých a evropských dějinách 20. století.

„Pozoruhodnou vlastnost textu knihy spatřuji ve vytrvalé snaze autorů neulpět v minulosti a zároveň ji ani nepřikrašlovat, obcházet nebo zapírat. Je tomu tak proto, že autoři umí hledat sporadické spojnice i nové tendence, o nichž jsou přesvědčeni, že směřují do slibné budoucnosti. Na tento úkol se připravili velmi zodpovědně svým bádáním v řadě historických pramenů, nezřídka pak i dokumentů archivní povahy. Jejich úkol nebyl nikterak ulehčen mírou zpracování dějin jednotlivých fakult brněnské univerzity, jež díky tomu, že vznikla v roce 1919, byla ve formování svého profilu poznamenána turbulentními dějinami ,krátkého‘ 20. století způsobem, který lze místy považovat za paradigmatický.“

- prof. PhDr. Jiří Štaif, CSc., Univerzita Karlova (z recenzního posudku)

Lukáš Fasora (*1972), pracovník Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Badatelsky se orientuje především na české a středoevropské dějiny 19. století, zvláště se zabývá otázkami změn v městské společnosti, generováním elit v městské samosprávě a aspekty vztahů měšťanstva a dělnictva. Editor a  spoluautor řady výzkumných projektů, např. Člověk na Moravě 18.–20. století, Sekularizace českých zemí v 19. století, Občanské elity a obecní samospráva, Politik vor Ort, Dějiny Jihlavy, Industrialisierung Ostmitteleuropas, Europaeische Wollstadte aj. Autor monografie Svobodný občan ve svobodné obci? Občanské elity a obecní samospráva města Brna 1851–1914 (2007).

Jiří Hanuš (*1963), pracovník Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a Centra pro studium demokracie a kultury. Věnuje se kulturním dějinám 19. a 20. století, českým církevním dějinám po roce 1945 a dějinám historiografie. Podílí se na výzkumných projektech Výzkumného střediska pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura a na badatelských a publikačních projektech CDK. Je šéfredaktorem časopisu Církevní dějiny, editorem a spolueditorem sborníků věnovaných sekularizaci a kultuře, např. Evropa a její duchovní tvář (2005), Historik v proměnách doby a prostředí – 19. století (2007). Je autorem publikací Skrytá církev, Felix M. Davídek a společenství Koinotés (s P. Fialou, 1999), Tradice českého katolicismu (2005), Katolická církev v Československu 1945–1989 (se S. Balíkem, 2007).