Odborný a literární překlad ve věku umělé inteligence

Seminář „Snídaně s překladateli“ zaměřený na odborný a literární překlad ve věku umělé inteligence pořádalo v rámci festivalu Knihy v Brně Nakladatelství Masarykovy univerzity Munipress. U stolu se sešli teoretikové překladu i překladatelé, redaktoři, editoři a ředitelé nakladatelství. Všichni se hned zpočátku shodli, že umělá inteligence není žádný pomíjivý trend. Už nyní vstupuje do knižního trhu i do literatury jako takové a lze očekávat, že v budoucnu je zásadně promění.

Co je na překladu lidského

Seminář zahájil Jiří Rambousek, odborník na překladatelství z Katedry anglistiky a amerikanistiky Masarykovy univerzity, obtížnou otázkou, co je vlastně na překladu lidského. „Když to přeloží stroj,“ zeptal se, „bude nás to ještě zajímat?“ Do diskuze se svým příspěvkem zapojila i ikona českých překladatelů, Anna Kareninová. Zmínila, že přátelům v knihkupectví ráda doporučuje knihy přeložené dobrými překladateli na úkor těch méně dobrých. Překlad krásné literatury v jejím pojetí není jen prosté převedení textu z jednoho jazyka do druhého. Dobrý překladatel v textu udrží atmosféru a kontext originálu, odhalí náznaky a odkazy na jiná literární díla a vdechne překladu duši, což podle Kareninové stroje zatím nesvedou.

Strojový překlad Anna Kareninová přirovnává ke špatně střiženým šatům; přestože i ona v rozhovorech uvádí, že napoprvé překládá mechanicky a překlad pak „ladí“ až v dalších a dalších čteních, strojový překlad jí dokonce ani v tomto nepomáhá. „I když se text generovaný překladačem snažíte spravit, vždycky to někde tlačí, nikdy to není úplně ono,“ uzavírá Kareninová.

Co ale stroje dovedou velmi obstojně, je zhotovit použitelný překlad literatury faktu. Diskutující se shodli, že v této oblasti jsou strojové překlady mnohdy překvapivě dobré. Dokáží dobře pracovat se zažitými pojmy, spolehlivě používají odbornou terminologii a drží stejné termíny napříč texty. Zkrátka už dnes jsme v situaci, kdy na „pracovní“ překlady, u nichž záleží více na porozumění textu než na radosti ze čtení, strojový překlad stačí.

Sylva Ficová, překladatelka a lektorka strojového překladu, však připomněla, že překlad vytvořený umělou inteligencí má i určitý „lidský“ aspekt. Například nástroj ChatGPT si podle ní „vymýšlí“ slova, která sice v daném jazyce neexistují, ale v určitém kontextu mohou docela dobře fungovat a přinést tak do textu nový rozměr.

Lidskost však pravděpodobně není zásadním faktorem při nákupním rozhodování. Úspěšný nakladatel Tomáš Baránek, který vede nakladatelství Melvil zaměřené především na literaturu osobního rozvoje, upozornil, že společnost Amazon možná připravuje funkci překladače rovnou jako součást své čtečky Kindle. Kolik lidí si pak koupí (nutně dražší) český překlad, když jim bude stačit kliknout a budou mít dostatečně srozumitelný text v češtině? „Bude konzument klást nároky na lidskost?“ ptá se Baránek a přináší ještě kontext audioknih, kde se také již experimentuje se strojovým přednesem. Proč by mělo čtenářům záležet na tom, zda text přeložil či načetl člověk? Jak podotkl publicista Michal Kašpárek, když posloucháte desku, trápí vás, že tam nehrají skutečné varhany, ale že jejich krásný zvuk vygeneroval někdo v počítači?

Překlady v bio kvalitě

Baránek vnesl do diskuze připodobnění překladu k potravinám. Tak jako se rozhodujeme, zda si koupíme průmyslově zpracovaný polotovar, o němž víme, že není zrovna zdravý a chuťově také nic moc, nebo zda si uvaříme jídlo ze základních surovin v bio kvalitě, stejně tak si podle něj budou čtenáři vybírat, zda dají přednost jakž takž použitelnému strojovému překladu, nebo si připlatí za čtenářský zážitek z kvalitního překladu od dobrého překladatele.

Velmi pravděpodobně se tak trh v nejbližší době rozdělí podle této hranice. Na jedné straně budou velká komerční nakladatelství zaměřená především na zisk, jimž umělá inteligence umožní vydávat mnohem více překladové literatury, než tomu bylo dosud. Na druhé straně budou stát malí nakladatelé „nadšenci“, ke kterým si budou čtenáři „fajnšmekři“ chodit pro dobré překlady tak, jako se chodí na výběrovou kávu do oblíbené kavárny.

Otázkou pak samozřejmě bude dlouhodobá finanční udržitelnost těchto „výběrových“ nakladatelů. Podaří se jim dostatečně zdůvodnit zákazníkům přidanou hodnotu, kterou jim přinášejí, a vybudovat si kolem sebe fungující komunitu, která je uživí? V podstatě všichni zúčastnění překladatelé se shodli, že uživit se opravdu není v současné situaci nic jednoduchého, a zřejmě bude ještě hůř. Ostatně i Anna Kareninová, která sama o sobě říká, že si „zvolila neschůdné autory a věnuje se jim pomalu“, má svůj hlavní příjem především z dramaturgie filmových titulků, neboť složité a zdlouhavé překlady obtížných autorů ji nemohou v tržní ekonomice vydělat na životní náklady. Přesto má její překladatelská práce nevyčíslitelnou hodnotu – nejen pro čtenáře „fajnšmekry“, ale také pro jazykový korpus a literaturu jako takovou.

Stojíme zkrátka před situací, kdy bude velmi důležité čtenáře dobře informovat a rozdíly v kvalitě překladu jim srozumitelně komunikovat. Účastníci diskuze vyzývají k zavedení něčeho podobného, jako je v oblasti potravin nálepka s označením „BIO“ na produktech ekologického zemědělství. Aby zákazníci jednoduše poznali to nejlepší.

Utrpení literatury?

Metafora stravy je vůbec v kontextu překladu překvapivě použitelná na mnoha úrovních, podotkl Jiří Rambousek. Vždyť i překladače se přece „něčím krmí“. A právě to, čím se překladače „krmí“, pak zpětně ovlivňuje literaturu jako celek. Je tedy sice pěkné, že péčí dobrých „výběrových“ nakladatelů budou pravděpodobně i nadále vycházet kvalitní překlady, avšak průměrných strojových překladů bude jednoduše mnohem víc – a budou zase vstupovat jako zdrojové texty do systémů umělé inteligence. Problém je, že obojí od sebe nelze dost dobře oddělit, dobré i špatné překlady tvoří jednu jazykovou kulturu.

Účastníci snídaně se však shodli, že nemá smysl „plakat nad rozlitým mlékem“. Umělá inteligence a strojový překlad na dobré úrovni jsou zkrátka tu a měli bychom se spíš snažit najít si v nové situaci to dobré. Například certifikace kvalitních překladů by jistě dobrá byla.

Debata se nakonec stočila k oblíbenému tématu tištěné versus elektronické knihy. Před deseti lety, v době nástupu elektronických knih, se mnoho nakladatelů obávalo, že elektronické knihy ty tištěné zcela vytlačí a převezmou jejich místo. Dnes je patrné, že tomu tak nebude, prodeje elektronických knih se ustálily někde kolem jedné pětiny celkových prodejů knih. V dnešním světě, který se čím dál víc přesouvá do online sféry, navíc tištěné knihy pro čtenáře získávají zcela novou kvalitu. „Papírová kniha je úplně oddělená od digitálního světa, je to otázka mentální hygieny, něco jako když jdete do lesa,“ je přesvědčen Tomáš Baránek. Doufejme tedy, že dnešní obavy, aby strojové překladače „nevytlačily“ lidské překladatele, se také ukážou jako liché a kvalitní překlad si své místo v literatuře udrží.