Evropské univerzity žádají návrat vědecké komunikace do rukou akademiků

13. 6. 2025

Asociace evropských univerzit (European University Association, EUA) vydala začátkem června dokument s názvem „Reclaiming academic ownership of the scholarly communication system: Challenges and opportunities for universities“, v němž popisuje současný stav systému vědecké komunikace, hlavní faktory, které jej ovlivňují, a zásadní výzvy, před nimiž akademická obec stojí. Uvádí však také příležitosti pro univerzity, jak sehrát klíčovou roli v transformaci tohoto systému a utváření lepší budoucnosti vědecké komunikace. Aktivní zapojení univerzit a dalších institucionálních partnerů je totiž klíčovým předpokladem pro spravedlivé vědecké publikování, které bude transparentní, cenově dostupné, udržitelné, a především pod kontrolou výzkumných komunit.

Přinášíme shrnutí hlavních bodů tohoto dokumentu.

Problém

Aktuální stav vědecké komunikace

• Dnešní systém vědeckého publikování se vzdálil svému původnímu účelu, jímž je podporovat šíření, sdílení a uchovávání vědeckých poznatků.
• Problémem jsou především příliš vysoké a stále rostoucí náklady, nedostatečná otevřenost, jazyková homogenita, nízká technická interoperabilita a příliš silný vliv komerčních aktérů.
• Špatně fungující a dlouhodobě neudržitelný systém vědecké komunikace ohrožuje akademické hodnoty jako důvěryhodnost, integrita a rovný přístup k výsledkům vědy a výzkumu.

Klíčová fakta a čísla

• Globálně má systém vědecké komunikace hodnotu 28 miliard USD (2019) a stále roste.
• Výdaje na tzv. Article Processing Charges (APC) se od roku 2019 téměř ztrojnásobily a aktuálně dosahují 2,538 miliardy USD (2023). Jednotlivé APC se velmi liší, průměrně se pohybují kolem 2 500 USD za článek, ale mohou dosahovat až 9 500 USD.
• Celosvětově bylo v letech 2015 až 2018 vyplaceno pěti největším komerčním akademickým vydavatelům (Elsevier, Sage, Springer Nature, Taylor & Francis a Wiley) za publikační poplatky 1,06 miliardy USD. Příjmy ze zlatého OA činily 612,5 milionu dolarů a publikování v hybridních OA časopisech vyneslo 448,3 milionu dolarů.
• Míra publikování v režimu open access se velmi liší podle regionů, nejvíce se takto publikuje v Jižní Americe (více než 68 % výstupů je dostupných v režimu OA). V Evropě je aktuálně open access cca 50 % vědeckých výstupů.
• Directory of Open Access Journals (DOAJ) aktuálně obsahuje asi 21 000 open access časopisů.
• Directory of Open Access Books (DOAB) aktuálně obsahuje více než 88 500 recenzovaných vědeckých publikací.
• Na světě existuje více než 5 000 repozitářů, z nichž více než 2 000 se nachází v Evropě. Značná část z nich sídlí na univerzitách. Roste také počet preprintových serverů, téměř 100 je již uvedeno v Directory of Open Access Preprint Repositories.

Faktory ovlivňující systém vědecké komunikace

• Příliš konkurenční prostředí: vědci a instituce soupeří o zdroje, především finanční. Systém hodnocení vědy je založen na publikačních metrikách a „prestiži“ vydavatelů. Vědci jsou nuceni velmi často publikovat, což může mít vliv na kvalitu jejich výstupů; tlak na publikování u „prestižních“ vydavatelů navíc mnohdy znamená, že médium (časopis) je vnímán jako důležitější než obsah samotný.
• Digitalizace a AI: klasické články dnes v systému vědecké komunikace doplňují další druhy výstupů, jako jsou datasety, kódy a metody. Digitální platformy (repozitáře, preprintové servery, sociální média a další) ovlivňují způsob šíření výsledků vědy a výzkumu a interakci vědců mezi sebou i s veřejností. Celý systém dnes také výrazně ovlivňuje umělá inteligence.
• Principy Open Access (OA) a Open Science (OS): Za posledních dvacet let vzrostla podpora otevřeného přístupu a praktik otevřené vědy, včetně správy dat, občanské vědy, open source a otevřených vzdělávacích zdrojů. I tak však mnoho publikací zůstává za paywallem. Navíc se ukazuje, že převládající model „placení za publikování“ („pay to publish“) je nezamýšleným důsledkem tlaku na open access a nevede k udržitelné a spravedlivé vědecké komunikaci. Obsah přístupný v režimu open access mnohdy také není dobře využitelný, nakladatelé omezují strojovou čitelnost textů a dat, což brání využití plného potenciálu open access, mimo jiné také pro strojové učení.
• Publikační oligopol: Trh akademického publikování prošel výraznou konsolidací a ovládá ho pět největších komerčních vydavatelů, což vede k dalšímu růstu nákladů. Původní předpoklad, že princip otevřeného přístupu oslabí jejich vliv a sníží náklady, se nenaplnily. Naopak, transformační dohody jejich postavení spíše upevnily, aniž by vedly k cenově dostupnému otevřenému publikování.
• Noví komerční vydavatelé specializovaní na zlatou cestu open access: Tři „nová“ komerční vydavatelství (Frontiers, Hindawi a MDPI) získala v posledních letech významný podíl na trhu. Nabízejí výjimečně rychlé recenzní řízení a nízkou míru odmítnutí, což na jednu stranu naplňuje požadavky současné kultury zastávající přístup „publikuj nebo zhyň“, na druhou stranu však vzbuzuje obavy ohledně kvality výsledných publikačních výstupů.
• Údaje o vědě a výzkumu v soukromých rukou: Univerzity jsou stále více závislé na několika málo soukromých technologických a analytických společnostech, které mají pod kontrolou vědecké databáze, citační metriky a další nástroje hodnocení vědy a výzkumu. Univerzity tak postupně ztrácí kontrolu nad svým duševním vlastnictvím, hodnocením svého výzkumu, a dokonce i nad rozhodovacími strukturami.

Před jakými výzvami dnes univerzity stojí

Akademické hodnoty

• Důvěryhodnost a integrita: obrovské množství vědeckých publikací vznikajících v důsledku kultury „publikuj nebo zhyň“ zkrátka není možné podrobit kvalitnímu recenznímu řízení. Následné stahování problematických článků podrývá důvěru společnosti ve vědu jako takovou.
• Rovnost a přístupnost: tradiční systém předplatného nahradilo placení za publikování (APC). Původním záměrem byla podpora otevřeného přístupu, ale ukazuje se, že tento systém spíše nahrává nekalým praktikám. Instituce a vědci z nízkopříjmových oblastí mají problémy poplatky platit a představa o vědě jako globálním veřejném statku tak musí ustupovat publikačnímu systému, který není ani spravedlivý, ani finančně udržitelný.
• Akademická kontrola publikačního procesu: Nezávislost vědeckého procesu je klíčová pro rozvoj poznání, inovací a společnosti jako celku. Rostoucí vliv komerčních vydavatelů na publikační služby a systémy hodnocení však tuto nezávislost ohrožuje, zejména kvůli dominanci metrik, které sami kontrolují. Tím se do hodnocení výzkumníků a institucí stále více vnášejí komerční zájmy, což podkopává autonomii univerzit.

Finanční udržitelnost

• Rostoucí náklady na vědeckou komunikaci: Navzdory četným snahám o kontrolu těchto neúnosných výdajů globální náklady na publikování stále rostou. Tento trend je do značné míry způsoben nerovnováhou vyjednávacích sil mezi komerčními vydavateli a akademickými institucemi.
• Nenaplněný potenciál transformačních dohod: transformační dohody s komerčními vydavateli měly snižovat náklady, ale stále častěji se objevují pochybnosti o jejich účinnosti. Přes veškerou snahu systém vědecké komunikace není ve stávající podobě finančně udržitelný a náklady dále rostou.
• Nové zdroje příjmů pro velké vydavatele: objevilo se již několik nových modelů, které reagovaly jak na přístup „publikuj nebo zhyň“, tak i na nárůst požadavků na otevřené publikování. Komerční nakladatelé však dosud téměř všechny úspěšně přetavili v nové zdroje svých příjmů, čímž univerzitám znemožňují nalézt udržitelný model vědeckého publikování.

Reakce akademického sektoru

Diamantový otevřený přístup (Diamond Open Access)

Diamantový otevřený přístup zajišťuje bezplatný přístup k publikacím pro čtenáře i autory a spoléhá na otevřenou infrastrukturu podporovanou institucemi a grantovými agenturami. V Evropě ho zajišťují převážně univerzity a k jeho udržitelnosti je potřeba podpora vedoucích představitelů, donátorů i politiků. Na podporu tohoto spravedlivého a udržitelného modelu nedávno vznikla platforma European Diamond Capacity Hub a globálně ho od roku 2024 zastřešuje UNESCO prostřednictvím Global Alliance for Diamond Open Access.

Publish-Review-Curate (PRC)

Tento model se prosadil zejména v důsledku pandemie COVID-19. Autoři sdílí své závěry ve formě preprintu a jejich kolegové ji otevřeně recenzují. Záruky od vědecké komunity mohou podpořit následné publikování ve vědeckých časopisech. Model PRC odděluje tři tradiční funkce vědeckého publikování: zveřejnění, recenzní řízení a výběr. Zveřejnění vědeckých výsledků je tak rychlejší, více transparentní, a navíc podněcuje vědeckou diskusi. Recenzenti také mohou získat uznání za svůj přínos k hodnocení výzkumu.

Změny v hodnocení vědy a výzkumu

Aby mohly alternativní modely vědeckého publikování fungovat, musí se změnit současný způsob hodnocení vědy. Coalition for Advancing Research Assessment (CoARA) si klade za cíl reformovat hodnocení vědy a výzkumu tak, že bude uznávat a hodnotit různé vědecké výstupy, postupy a činnosti, které maximalizují kvalitu a dopad výzkumu. Prioritou je využívat kvalitativní hodnocení, nejlépe peer review, podporované odpovědným používáním kvantitativních ukazatelů.

Objevují se také snahy o podporu neziskových otevřených informačních systémů zaměřených na monitorování a hodnocení vědy a výzkumu. Významným příkladem je zveřejnění deklarace Barcelona Declaration on Open Research Information z roku 2024, jejímž cílem je zajistit, aby informace o výzkumu zůstaly otevřené, transparentní a řízené komunitou, nikoliv kontrolované komerčními subjekty. Univerzity, donátory a politiky vyzývá k podpoře nekomerční infrastruktury, přijetí standardů otevřených metadat a odmítnutí privatizace vědeckých metrik a systémů hodnocení výzkumu.

Příležitost pro univerzity

• Urychlit reformu hodnocení výzkumu: Většina problémů současného systému vědeckého publikování vychází ze způsobu hodnocení akademických pracovníků. Je nutné reformovat systém hodnocení, oprostit se od závislosti na komerčních vědeckých časopisech s vysokým impakt faktorem a souvisejících metrikách. Univerzity by měly rozšířit kritéria hodnocení svých akademických pracovníků a zohlednit také výuku, inovace, vedení, podporu otevřené vědy a společenský dosah.
• Rozvíjet institucionální publikační služby a infrastrukturu: Předpokladem robustního, udržitelného a interoperabilního ekosystému vědecké komunikace je, že každá univerzita bude dbát o své výzkumné příspěvky a výstupy v rámci institucionální nebo sdílené infrastruktury a služeb (např. repozitáře, publikační platformy a systémy CRIS). Rozvoj institucionálních kapacit bude pravděpodobně vyžadovat přerozdělení zdrojů a spolupráci mezi institucemi.
• Spolupracovat a koordinovat postup s dalšími univerzitami, výzkumnými organizacemi a donátory, stejně jako s organizacemi výzkumných pracovníků a vědeckými společnostmi: Problémy současné vědecké komunikace jsou systémové a žádná instituce je nevyřeší sama. Spolupráce a koordinace umožní získat podporu, formulovat a realizovat politiky a využívat sdílené či „horizontální“ služby a infrastruktury.
• Kriticky zhodnotit výdaje na komerční publikační a informační produkty a služby: vzhledem k tomu, že se postupně objevují a konsolidují nové neziskové alternativy, měly by univerzity pravidelně vyhodnocovat své výdaje na komerční produkty a služby, včetně nákladů na publikování v časopisech a přístup k výzkumným databázím. Transparentnost a efektivita co se týče nákladů umožní přijímat informovaná rozhodnutí, podporovat inovace a investovat do institucionálních nakladatelství a infrastruktury. Kdykoli je to možné, nezisková řešení by měla být první volbou.
• Podporovat a propagovat zachování autorských práv (rights retention): zachování autorských práv je zásadní pro to, aby akademická komunita znovu získala vědeckou komunikaci do svého vlastnictví. Univerzity by se měly aktivně zasazovat o legislativní reformy, které umožní výzkumným pracovníkům zachovat si svá práva a volně sdílet svůj výzkum. Měly by také vzdělávat a informovat své vyučující a výzkumné pracovníky o významu zachování práv a poskytovat jim právní podporu.
• Zapojit výzkumnou komunitu: předpokladem spravedlivější a udržitelnější vědecké komunikace je zapojení akademické obce. Univerzity by měly šířit povědomí o systémových problémech v oblasti vědeckého publikování a vytvářet prostor pro dialog, reflexi a spolurozhodování o tom, jak je řešit na institucionální úrovni.

Role univerzitních nakladatelství

V celé Evropě postupně nabývá na síle debata o udržitelnosti stávajícího systému vědecké komunikace. Díky iniciativám jako například Plan S již panuje shoda, že by měly být výsledky vědy a výzkumu financované z veřejných zdrojů, dostupné v režimu otevřeného přístupu. Open access je však dnes založen na placení vysokých částek za APC a ovládán několika málo velkými komerčními vydavateli. To je finančně neúnosné, netransparentní a nespravedlivé – zejména vůči vědcům a institucím s omezeným rozpočtem.

Asociace evropských univerzit se svojí zprávou, již shrnuje tento článek, postavila po bok dalších evropských i globálních institucí, které vyzývají ke změně systému, vrácení kontroly nad vědeckou komunikací zpět akademické komunitě a obrácení pozornosti k institucionálním vydavatelům. Ti totiž naplňují potřeby vědců (nikoli akcionářů), jejich činnosti je zaměřena na naplnění jejich poslání (nikoli generování zisku) a důraz kladou na kvalitu, inkluzivitu, dostupnost a udržitelnost.

Mezi tyto vydavatele patří i Nakladatelství Munipress, které jako součást Masarykovy univerzity již více než 15 let ztělesňuje udržitelný institucionální přístup k vědeckému publikování. Nabízíme podporu univerzitním open access časopisům na nejvyšší úrovni a spravujeme platformy pro open access časopisy a knihy, které jsou v zahraničí dávány za příklad dobré praxe. Jsme připraveni podílet se na proměně systému vědecké komunikace v ČR a máme na to potřebné zkušenosti.